Katolický ďábel

Katolický ďábel je s největší pravděpodobností vymyšlená mýtická postava podobně jako Perun, Zeus, Polednice nebo Klekánice. Ďábel neboli Satan se v katolické církvi s úspěchem využivá ke strašení dětí a lidí vůbec. Není snadné donuti lidi chodit do kostela. Je nutno mezi nimi udržovat atmosféru strachu a hrůzy z neviditelného všemocného nepřítele. Pro více informací si v katechismu katolické církve vyhledejte heslo “ďábel.” Nyní nahlédněme do knihy Dějiny lásky – Láska středověká od autorů jménem Hynek Záruba a Jiří Votoček. Byla vydána roku 1925 v Praze. Zdá se vám kniha moc stará a již překonaná? Nevadí, taková Bible je o dost roků starší a lidi ji čtou dodnes.

katolicky dabel 01-- katolicky dabel 02--

dejiny lasky 1925 obalka-- dejiny lasky 1925 info--

Tzv. strašení satanem probíhá zpravidla tak, že kněz v hodinách náboženství vypráví žákům o posedlosti ďáblem u určitých lidí. Potom se u nich musí provést vymítání ďábla. Pro zvýšení účinku strašení se osvědčilo promítnout některý vhodný film, třeba Exorcista z roku 1973.

Dále tu máme různé užitečné odkazy. Dva rozhovory s českým vymítačem ďábla Pavlem Havlátem.

http://www.marinka.cz/rybnicek/zlo-musi-ve-jmenu-jezise-krista-odejit

http://www.katyd.cz/clanky/nechodi-za-mnou-jenom-posedli-lide.html

Rovněž doporučujeme najít si na www.youtube.cz přednášky dnes již bývalého českého vymítače Vojtěcha Kodeta. Zadejte tam do vyhledávače heslo “Vojtěch Kodet exorcista”.

Vážení rodičové, už víte, jak tyhle ďábelské záležitosti vysvětlíte vašim dětem, když se vrátí domů ze školy po hodině náboženství? Dobře si rozmyslete, jestli dáte svoje děti na církevní gymnázium.

Jste vyděšení? Máme pro vás článek z klubu skeptiků Sisyfos. Určitě se nebudou zlobit, když ho tady celý ocitujeme.


Exorcismus

Pod slovem exorcismus (vymítání) rozumíme vyhánění zlého ducha, resp. ďábla z těla člověka nebo z nějakého místa. Široce byl exorcismus používán ve středověku, kdy byla víra v ďábly rozšířena a kdy byly některé psychické choroby (epilepsie, deprese, schizofrenie) vysvětlovány „posedlostí“ ďáblem. Důkazem „posedlosti“ tehdy bylo, když člověk mluvil cizí řečí nebo když měl mimořádné nebo nezvyklé schopnosti a mluvil o skrytých, neznámých věcech. V možnost posedlosti ďáblem věří dodnes katolická církev i většina církví protestantských. Katolická církev dokonce vypracovala v r.1614 pro vymítání přesný postup, „Rituale Romanum“, který spočíval ve čtení předepsaných liturgických textů, modlení, zaříkávání a v používání svatých symbolů, jakými jsou relikvie, kříž, kadidlo, bible. V současné době se zájem o vymítání opět zvyšuje, protože se objevují některé kulty, které věří v ďábla a dokonce ho uctívají. Některé tyto kulty, např. satanismus, jsou nebezpečné, jak ukazují nedávné případy z Itálie, kde se objevily rituální vraždy členů uvnitř tohoto kultu. Proto také katolická církev obnovila v r.1998 rituál vymítání a v r.2005 zahájila školení kněží ve vymítání. Vymítání provádí kněz, v Itálii a např. i v USA také úřední vymítač obdobným způsobem jako ve středověku. Musí to však být povoleno biskupem, církev při tom doporučuje mírný postup a někdy i přítomnost lékaře. V USA existují také „sekularizovaní vymítači“, léčitelé, kteří tvrdí, že z těla nemocného vyhánějí škodlivé „entities“ (jsoucna, bytosti).

Hodnocení: Je zřejmé, že pouhé modlení a zaříkávání nemůže vyléčit nemocnou osobu nebo, u současných kultů, odstranit silnou víru v démony nebo náboženskou víru v Satana. V případě tělesné nemoci (např. epilepsie) je na místě odpovídající neurologická léčba, v případě psychické nemoci je indikovaná léčba psychiatrická. V případě indoktrinovanosti v rámci nějaké sekty lze uvažovat o kognitivně-behaviorální psychoterapii, což ovšem záleží na ochotě „posedlého“ podrobit se léčbě. Exorcismus se může uplatnit jen u poruch hysterických, funkčních. Religiózní i léčitelský exorcismus není ovšem bez rizika. Nehledě k záměně skutečné choroby za „posedlost“, byla popsána řada úmrtí způsobených psychickým stresem nebo použitím násilných praktik.

Odkazy: The Skeptic´s Dictionary
Vojtíšek Z.: Encyklopedie náboženských směrů. Portál, Praha 2004

Mimochodem, četli jste už…

Církevní gymnazium – Zkušenosti nevěřícího absolventa

Standard